ROZHOVORY (nejen) O KOUPALIŠTI - Martin Vydra

Rozhovor s Martinem Vydrou,  mladým všestranně nadaným  hudebníkem, který již několikátý  rok obohacuje kulturní život v Úvalech o koncerty vážné hudby.  Nejprve to byly vánoční koncerty,  které byly  jeho dílem od výběru skladeb, přes nastudování s mladými hudebními kolegy, až po dirigování. 

Od roku 2013 je rovněž sbormistrem ženského sboru MDDM Úvaly. Tento sbor již druhý rok zahajuje jaro „Otvíráním studánek“ Bohuslava Martinů.  Každé  jím připravené vystoupení je pro milovníky vážné hudby v Úvalech zážitkem. Proto si velice vážíme toho, že i přes své zaměření na vážnou hudbu bude vystupovat 24. 9. na happeningovém odpoledni „Babí léto na úvalském koupališti“.  



Vaše rodina žije v Úvalech již po několik generací a pokud je mi známo, tak se Vaši prarodiče a praprarodiče také intenzivně zapojovali do kulturního života. Je tomu tak? 
Přesně tak. Moji prarodiče i praprarodiče se aktivně zapojovali do kultury Úval. Například v Úvalech a okolí žije hodně lidí, kteří k mé prababičce chodili na klavír a zpěv, a které přivedla ke klasické hudbě. Studovali jsme stejnou konzervatoř, ale já o 90 let později. Můj děda, ačkoliv se obětoval úvalské házené a elektrickým rozvodům, má hlas jako zvon a byl by z něho dobrý zpěvák. Za mlada hrál v úvalském kulturním domě divadlo, stejně jako zde má prababička doprovázela filmy na klavír. A má babička, ta zase organizovala a zvala do Úval různá hudební tělesa a skupiny a působila v kulturní komisi.

Jak je vůbec možné skloubit  vlastní studium a hudební kariéru a práci sbormistra v Úvalech? 
Horko těžko. Pokud si chcete zachovat zdravý rozum a vztahy, nepokoušejte se o to. Pár lidí už na mě má možná i vztek. Sem tam nějakou zkoušku zruším, přesunu, občas nezvednu telefon, ale to je daň za to, že se snažím dát do všeho a všem maximum svého času. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří tu moji chaoticky uměleckou povahu chápou, mají se mnou strpení a podporují mě.

Několik otázek týkajících se především koupaliště a plavání 
Plavete rád? A kde nejraději? 
Vodu miluji, plavu rád a ze všeho nejraději se potápím. To ticho, které se pod hladinou ukrývá, to je skvělé. A kde? Všude. Nejraději bych se potápěl i ve sprchovém koutě.

Umíte plavat v životě? 
Myslím, že se ještě musím v tom životním plavání trochu zdokonalit, ale rozhodně se to zlepšuje. Občas lidi překvapím tím, jak změním směr. Člověk se musí najít a já si potřebuji všechno vyzkoušet na vlastní kůži. V pátém ročníku na konzervatoři jsem dokonce hrál s kapelou pravidelně pop/jazz v PopoCafePetlu na Újezdě. Pak jsem chtěl studovat klavír na Royal Collage of Music v Londýně, chtěl jsem být genetikem, biologem, pilotem, dirigentem a skončil jsem na medicíně. Založil si sbor, dostal jsem nabídku učit v ZUŠ Čelakovice klavír, zpěv a nauku - tu jsem odmítl a na úplný závěr jsem odešel do Brna na JAMU.

Po všech mých excesech už alespoň vím, že chci zpívat. A už si zatím plavu skoro 2 roky. Sice je to ještě málo a bude mi ještě pár let trvat, než se dostanu tam, kam chci, ale nikdy není na nic pozdě.

Jakou máte nejstarší vzpomínku spojenou s úvalským koupalištěm?
Je to zvláštní, ale mojí nejstarší vzpomínkou je zvuk, který se rozléhal cestou na koupaliště. Pamatuji si, jak jsem jako dítě slyšel vodu, dětský křik a šum stromů, který se linul po příjezdové cestě. Tohle si dokážu vybavit dodnes.

Kdo Vás na koupaliště přivedl? 
Asi to byla moje mamka. Když jsem byl malý, chodila na koupaliště se mnou. Bylo to místo, kde se všichni setkávali. Myslím, že něco takového dnes v Úvalech chybí.

Vzpomenete si, co Vás na koupaliště nejvíce lákalo? 
Voda. Tolik vody prostě v zahradním bazénu nemáte - tam si ani pořádně nezaplavete. Teď bych tomu dal větší přednost než dřív. Myslím, že v sobě naše koupaliště mělo trochu víc, než jen dva bazény a brouzdaliště. Každý si tam přišel na své.

Má podle Vás koupaliště v době vlastních bazénů na zahradách vůbec nějaký smysl? 
Určitě ano.
Pokud bych si měl vybrat mezi koupalištěm a volnočasovým sportovním centrem, volil bych koupaliště. Ačkoliv pocházím z rodiny házenkářů, jejich geny do mého genomu nějakým nedopatřením nedoputovaly. Na koupališti si člověk může dát kromě pár bazénů i něco k pití, popovídat si s lidmi, které dlouho neviděl, a hlavně může nějak sociálně žít. Jediné místo, kde se nyní Úvaláci mají možnost potkat, je při jízdě vlakem do Prahy nebo místní Penny. A to mi přijde málo.

Navíc, "Volnočasové" centrum tu už pomalu a nenápadně vzniká. V úvalské sokolovně a nově postavené sportovní hale si může kdokoliv ve svém volném čase zasportovat a má to hned na náměstí Arnošta z Pardubic - v samém "srdci" Úval. Já jsem rozhodně pro koupaliště. Bude to k užitku širšímu spektru lidí než takový volnočasový areál.

A  poslední otázka. Chystáte letos vánoční koncert v Úvalech?
Pokud vše dobře dopadne a seženou se finance, myslím, že se můžeme 17. 12. od 19:00 na co těšit. Tentokrát se pokusíme trumfnout dosavadní koncerty a trochu tu úroveň zase povznést o trochu výš.

Kromě opery a operety uslyšíte muzikál, japonskou verzi Smetanovy Vltavy a koledy z různých koutů světa. A protože atmosféru večera tvoří především sami diváci, rozhodli jsme se, že tomu povznesení pomůžeme i večerním "dresscodem". O detailech se brzy dočtete v Životě Úval.

Děkuji za rozhovor a přeji  Vám, aby  vyšly všechny Vaše plány. 

Za aktivitu “Zachraňme koupaliště” se ptala Zdenka Havránková.