Marthy Issové, české herečky,
výrazné tváře známé z televize, divadla i filmu. Vloni např. hrála hlavní roli Bohdanky v úspěšném filmu Sedmero krkavců. Hraje na několika divadelních scénách, je členkou Dejvického divadla.
Martha Issová bývá už od dětství často v Úvalech u rodičů na letním bytě. Úvaly a jejich okolí miluje, zná výtečně a zná také spoustu místních lidí. Proto jsme přivítali, že byla ochotná odpovědět na několik našich otázek:
1. Kdo Vás poprvé přivedl na úvalské koupaliště?
Na úvalské koupaliště mě přivedly naše sousedky, mé dětské kumpánky, sestry Doubravovy. Bylo nám kolem deseti a objevením koupaliště se mé letní pobyty v Úvalech staly ještě krásnějšími, protože kde je koupání, tam jsou děti šťastné. Alespoň já tomu věřím a tak si to i pamatuji.
2. Máte nějakou letní vzpomínku spojenou s úvalským koupáním?
Hranolky s kečupem, zmrzlina, vosy létající kolem té zmrzliny, rozhlas po drátě, dětské brouzdaliště, kam jsme se chodili ohřát a raději nepřemýšleli o tom, jestli je to skutečně voda, v čem ležíme ... A taky placák, který měl být frajerskou šipkou. Chtěla jsem ohromit partu kluků stojících u skokanského můstku a ještě asi dva týdny potom mě bolelo břicho.
3. Našemu koupališti je 75 let. Líbilo by se Vám, kdyby se dožilo alespoň stovky?
To by se mi tedy líbilo velmi. Přála bych si, aby moje dcera, kterou voda a koupání dělá stejně šťastnou, jako kdysi mě, mohla pokračovat v tradici a zažívat veselá léta na úvalském koupališti. Kontinuita je důležitá věc a já věřím, že má svou velikou sílu, když se děti mohou radovat na stejných místech jako jejich prarodiče.
4. Kde Vás teď na podzim můžeme (mimo vodu) vidět, slyšet, obdivovat?
Až se osuším, vrátím se s radostí do dejvického divadla, jehož souboru jsem šťastnou členkou. Před prázdninami jsme měli premiéru nového představení s názvem Vzkříšení, jsem sama zvědavá, co mi po sladkém létě v hlavě zbylo. Další hry Spříznění volbou a Kafka 24 hrajeme už déle, ty by tam být měly. V La Fabrice oprášíme autorskou grotesku o přátelství na celý život, kterou jsme dělaly s Aničkou Polívkovou a v divadle Kalich Nahniličko, které napsal Jan Kraus, hraje se asi už sto let, ale pořád se stejnou chutí, jen trochu pomaleji... Přijďte!
Děkujeme Marthě Issové za milé odpovědi a vzpomínky. Za občanskou aktivitu ZACHRAŇME KOUPALIŠTĚ jí přejeme vše dobré.
Žádné komentáře:
Okomentovat