Ohledně pobytu německé armády v Úvalech se v městských kronikách dočteme, že německá posádka se vyskytovala v průběhu války ve městě celkem třikrát, vždy byla ubytována v budově měšťanské školy. Její pobyt byl sice vždy relativně krátký, ale pro školu to znamenalo zredukovat hodiny a přesunout vyučování do budovy obecné školy, hostinců, sokolovny, cukrovaru. Poprvé zabrali němečtí vojáci školu v září 1939 a odešli 20. ledna 1940, podruhé to bylo mezi 23. březnem. a 12. červnem 1941, naposledy od března 1945 do 8. května 1945. Hitlerjugend v Úvalech nikdy nebyl.
Sportování na koupališti bylo v Úvalech oblíbenou zábavou již od roku 1894, jak se můžete dočíst třeba na stránce s historií našeho koupaliště. Vzhledem k tomu, že sokolské koupaliště se muselo zavřít kvůli problémům s průsaky a stížnostem občanů, rozhodla se obec postavit koupaliště vlastní a zabývala se tou myšlenkou již od roku 1936. Jak vyplývá ze záznamů z jednání obecního zastupitelstva, veřejná soutěž na stavbu koupaliště proběhla v roce 1940. Zájem projevilo 10 stavebních firem. Na realizaci projektu Ing. Vladimíra Chmelíka byla vybrána firma úvalského stavitele Ladislava Votavy. Podpora akce nebyla jednoznačná, ale pouze 2 zastupitelé se vyjádřili proti. Jejich argumentem byla potřeba financí na stavbu chodníků a kanalizaci. Při debatě o zadání stavby zaznělo: „ Stavba koupaliště má být zadána již s ohledem na to, aby obec pro své občany konečně něco učinila“. Zastupiteli Karlem Zámostným, Josefem Budkou, Františkem Komárkem a Aloisem Svátkem bylo dále řečeno: „ Uskutečněním stavby koupaliště se obec pozvedne, bude mít charakter letoviska, živnostenstvo bude mít příjem z návštěvníků, kteří sem zavítají, a uskutečněním stavby koupaliště přispěje se k rekreaci místního obyvatelstva“. Stavba byla tedy zcela jistě motivována potřebami občanů.
V zápisech z jednání zastupitelstva je také zaznamenáno, jak došlo k rozhodnutí zavést pro úvalské muže pracovní povinnost při stavbě koupaliště. Při debatě o hledání úspor, protože investici platila obec, informoval zastupitel Josef Těšík, že v Chvalech zavedli při stavbě obecního koupaliště pracovní povinnost pro občany. Později po návštěvě Chval a dohodě se stavitelem Ladislavem Votavou, bylo rozhodnuto o pracovní povinnosti pro všechny muže mezi 18 a 60 lety, stanovil se počet (48) pracovních hodin na jednoho muže a hodnota pracovní hodiny (5 Kč) pro finanční vyrovnání neodpracovaných hodin. Zachovala se i unikátní fotografie, která zachycuje úvalské muže a chlapce při práci na stavbě koupaliště.
Co více dodat.
Zdeňka Havránková
Žádné komentáře:
Okomentovat